Od svého vzniku v roce 1847 prošla železniční stanice mnoha změnami a ne vždy to byly změny k lepšímu. Strategická poloha u hranic byla často spíš na překážku než aby přinášela množství výhod. Dnes, po více než stu letech, se pokoušíme zpětně zaznamenat její značně pohnutou historii.
Není pochyb o tom, že v minulosti bylo v železniční stanici vedeno kronik několik. Na zmínky o nich jsme narazili při studiu materiálů o stanici a také o nich víme díky vyprávění pamětníků.
První kronika měla název „Pamětní kniha železniční“ a výnosem ministerstva drah mladé československé republiky z roku 1920 měli přednostové velkých a důležitých stanic za povinnost tyto knihy vést. Při evakuaci stanice v roce 1938 byla tato kronika odvezena (neznámo kam) a není známo, zda byla někdy vrácena. Přesto však díky iniciativě bývalých zaměstannců stanice mám k dispozici její fotokopii, ale originál je zřejmě již nenávratně ztracen.
I po druhé světové válce bylo v této tradici pokračováno, nyní již však zřejmě z vlastní iniciativy přednostů a náčelníků než striktním nařízením. V roce 1963 byl pověřen samostatný účetní pan Josef Bednář tehdejším náčelníkem stanice Vítězslavem Pščolkou, aby vedl "novodobou" kroniku železniční stanice. Tato "oficiální" kronika byla však téměř výhradně zaměřená na „plnění plánu, novátorská hnutí, vyhodnocení nejlepších pracovníků a dalších důležitých událostí týkajících se závodu i celostátního významu“. I Josef Bednář vedl kroniku "zpětně" od roku 1953 se zmínkou o předválečné historii stanice, a informace čerpal z městské kroniky.
S ohledem na neexistenci jakéhokoliv archívu nezbylo nic jiného, než sesbírat roztroušené střípky zmínek o železniční stanici a složit z nich alespoň trochu celistvý obrázek zajímavé a mnohdy pohnuté historie železniční stanice a zanechat tak pro budoucí generace kus naší minulosti i současnosti.
