Webová kronika železniční stanice Bohumín

Bohumínští železničáři plnili úkoly velmi zodpovědně, i přes náročnost a frekvenci dopravy. Za své úsilí byli odměňováni – jak už v té době bylo zvykem, hlavně morálně. Železniční stanice jako celek byla vyznamenána mnoha  oceněními, oceňováni byli i jednotlivci nebo pracovní kolektivy.  

Jednotlivci byli odměňováni například odznaky Nejlepšího pracovníka dopravy, kolektivy pak hlavně za splnění svých závazků v Brigádách socialistické práce.

Stanici jako celku pak byl několikrát propůjčen Rudý prapor Ministerstva dopravy a spojů a Ústřední rady odborů (opakovaně), Čestné uznání ministra dopravy, prezidentem republiky pak bylo propůjčeno Vyznamenání za zásluhy o výstavbu.

Nejvyššího ocenění se však dostalo železniční stanici v roce 1971, kdy jí byl udělen Řád práce, což bylo jedno z nejvyšších ocenění, které podnik nebo jednotlivec mohl získat. O významu tohoto řádu svědčí i fakt, že byl udělován jedenkrát ročně před státním svátkem 1.květnem. Řád byl předáván slavnostním způsobem presidentem republiky v Praze na Pražském hradě. Prakticky až do roku 1989 bylo za názvem stanice uváděno, že tato je nositelem tohoto státního vyznamenání.

Ale jak už to bývá, občas byly tyto v té době čestné tituly odebrány – například v roce 1961 se museli vzdát jednoho Rudého praporu, byl odebrán, protože pracovní výsledky byly značně neuspokojivé (příčinou byla hrubá dopravní závada, která měla za následek smrtelný úraz signalisty Josefa Švajného).

Četnost udělovaných ocenění pak postupem doby klesala zároveň s tím, jak klesal význam stanice v rámci železniční sítě. 

Ačkoliv dnes se nám tato ocenění mohou jevit jako humorná, byla poplatná své době a za poctami a cenami se skrývala hlavně práce bohumínských železničářů.