Rok 1968
Lednové zasedání ÚV KSČ v Praze ve dnech 3.-5.1.1968 bylo počátkem politického pohybu, nazývaného obrodný proces, který vyvrcholil v srpnu téhož roku vstupem sovětských vojsk na území Československa. Zhruba od poloviny šedesátých let sílily názory na politickou kulturu více orientovanou na demokracii než na totalitní způsob myšlení, ovlivněný Stalinovým kultem osobnosti, který byl uplatňován v Sovětském svazu a který vyznávaly všechny země socialistického bloku, ve větší či menší míře.
Dá se říci, že v železniční stanici Bohumín probíhal obrodný proces obdobně jako v celé společnosti, jen v místním měřítku. Demokratizační proces se ve stanici zprvu vůbec nijak neprojevil. Některé útoky na předsedy stranické a odborové organizace byly vedeny hlavně nespokojenými zaměstnanci, kteří se cítili nějak ukřivděni. Ke klidu jistě také přispěla skutečnost, že náčelník stanice byl v té nemocen a stanice byla řízena jeho zástupcem Bezděkem, kterého zaměstnanci respektovali.
Symbolem „starého myšlení“ se stal náčelník stanice Pščolka, jehož autoritu vedoucího zaměstnance přestali jeho podřízení ctít. Dnes je těžké říci, do jaké míry překračoval svou pravomoc v rozhodovacích procesech a nakolik bylo jeho jednání nestranné a zodpovědné.
Stejně jako v celostátním měřítku bylo rozhodnuto o uvolnění prezidenta A.Novotného z funkce prvního tajemníka strany (KSČ), tak i ve stanici si zaměstnanci vynutili odvolání náčelníka stanice z jeho řídící funkce. 12.5.1968 byla svolána na nátlak zaměstnanců veřejná schůze ZO KSČ, kde sice byly stanoveny dva body jednání – Akční program ZO KSČ a vnitrostaniční záležitosti – avšak druhý bod byl značně přitažlivý, neboť se točil jen kolem kritiky činnosti náčelníka stanice Pščolky. Přesto, že mnoho diskutujících ventilovalo své osobní problémy, které s náčelníkem měli (ať již se týkalo jejich pracovní morálky, postihů nebo osobních jednání náčelníka jako reprezentanta stanice), zaznělo v diskuzi i několik kritických připomínek a nakonec přítomní hlasovali o odvolání náčelníka z funkce. Hlasování dopadlo pro Pščolku špatně – všichni zúčastnění byli pro odvolání, proti nebyl nikdo. Přes požadavek na odvolání náčelníka nadřízená složka toto neřešila, patrně z důvodu informací o špatném zdravotním stavu náčelníka Pščolky, kterému informace z veřejné schůze spíše uškodily. Za více než měsíc, 27.6.1968, náčelník Pščolka umírá ve dvě hodiny ráno v bohumínské nemocnici.
Dnes se můžeme jen dohadovat, jak jeho smrt otřásla všemi jeho přáteli, nepřáteli a kritiky. V kronice stanice se o tomto píše:
„Jen jeho nemoc a předčasná smrt uchránily jej i stanici v období obrodného procesu před střetnutím, které by jistě narušilo pravidelný rytmus práce a vyvolalo nepříjemnosti, obdobně jako tomu bylo např. v Žilině, kde 5.6.1968 došlo ke stávce se škodou asi 5 mil. Kčs.“
Na místo náčelníka stanice byl vypsán konkurs, ale provozní oddíl respektoval přání zaměstnanců a jmenoval na místo náčelníka stanice Zdeňka Bezděka, který se své funkce ujal 1.8.1968.
V červenci probíhalo ve Varšavě zasedání států Varšavské smlouvy, jehož se českoslovenští zástupci nezúčastnili s tím, že dávají přednost dvoustranným mezinárodním jednáním. Na tomto zasedání byl vytvořen dokument, jež byl zaslán ÚV KSČ a ve kterém vyjádřili spojenci nespokojenost s politickým vývojem v ČSSR. Nespokojenost byla našim zástupcům vysvětlena následně na jednání v Čierné nad Tisou (ÚV KSČ vs. ÚV KSSS), jehož výsledkem byly projevy A.Dubčeka a presidenta L.Svobody, vyzývající národ ke klidu a důvěře. Opatření, které slíbili naši politici učinit, nebyla pro spojence dost rychlá a průkazná. V noci z 20. na 21.srpna 1968 překročila spojenecká vojska hranice a vstoupila na území Československa v síle asi půl milionu mužů s těžkou bojovou technikou a s prohlášením, že se do našich záležitostí nebudou vměšovat.
Nový Bohumín obsadila spojenecká vojska z území Polska již ve 23 hodin dne 20.8.1968.Vedoucí pracovníci se shromáždili u svých zaměstnanců a čekali na další pokyny, které díky zmatené situaci pochopitelně nepřišly. 23.8.1968 se sešel závodní výbor KSČ, kde byl vytvořen stávkový výbor (na základě prohlášení vlády mělo dojít 23.srpna ve 12 hodin ke generální stávce). Přes zaujatost k okupantům byli zaměstnanci klidní a pracovali dál na běžných úkolech.
Kronikář na závěr hodnocení politické situace píše:
„Nebylo člověka, který by otevřeně řekl pravdu, jako by se každý z těch, jimž národ důvěřoval, obával o svou prestiž, autoritu a sympatie. Oddalování poznání pravdy a všeobecné náznaky, balení nepříjemných skutečností do pěkných servítků, nemohlo situaci změnit. Vlastenectví lze uvést do souladu jen za určitých předpokladů, které byly v této situaci narušeny a lze je obnovit jen nenásilným působením faktů a poznání. Toto ovšem vyžaduje delší doby a proto proces normalisace bude jistě procesem, který neskončí v tomto roce a plná obnova může být nakonec i otázkou let.“
